°
sen tence poplakává
žloutne tráva
teplo ustoupilo hloub
do stromů strakapoud
myšlenky zatlouká
netrefil pavouka
a léto vzápětí
na nitce uletí ..
°
snad jsem byl
snad i jsem
jak divný sen
těch tisíc mil
ne vlastní vinou
pod něžnou hlínou
docela zdráv
pod drnem trav
neživot slavím
štěbotem hravým
neboť vždy platí
jednou se vrátím
°
když se slůvka spočítaly
byl ten poklad náhle malý
a nebyly v něm perly vzácný
jenom potřeštěný básník
po pokladu byla veta
básník zmizel za kraj světa
°
čas nás jako řeka nese
každého do svého moře
cesta zpět již není hrou
tvůj břeh mému vzdaluje se
most nám cestou někde shořel
na jednom však shodneme se
vzpomínání nemá slov
°
bloudíš němý
cesty míjíš
prázdno je mi
ticha příliš
horizonty životů
loď za hluku skřípotu
dál a pryč se plaví
plachty vzhůru
vzhůru hlavy
zaspat noční můru...
°
nedosáhnu,
nedohlédnu na svůj život
za tvou lodí
ač se nahnu
nebo sběhnu za horizont
tebou bloudím
pod mořem
pod jeho hladinou
slova už neplynou
měsíc shořel
co nad náma svítil
°
tichem utopená
dolů na kolena
v prosbě o slůvko
tužku olůvko
papír...
trápím se trápím
malůvko
°
netřeba želet
zmizelých slov
přetěžký přelet
a stratiplný lov
když maj dát smysl
sobě samým
úsměv mu zkysl
před svítáním...
smazat
°
nemusíš žebrat
típni dřív
než život vrazí tělu
smrt mezi řebra
pompézní echo žesťů
mezi náhrobky
třeskoucí lesk a černou vestu
papír lakovky
smazat
°
mor ptačího křídla
znecitlivění zřídla
jen řeka plyne dál
svůj spravedlivý čas
skrápění víček
uzrálý med
a krátký výčet
střemhlavých dnů
°
z vesmíru matky
plodových vod
pupeční kladky
do dětských bot
na soutoku dvou es
pod jezem tvého jména
voní sena
jenom najít lávku přes
°
rezonance ustává jestliže
v mrtvém bodu
máš místo strastí u kříže
živou vodu
snad plachtíš v láhvi
mořem neznáma
a rozechvíváš bod
jímž vcházím tam i zpět
°
jsi v opojení ze čtyř rýmů
kojíš jím svoji pantomímu
venku dští bouře, uvnitř klid
třikrát se můžeš narodit
°
dítě je zabito
paprsek slunce
houslí tón
zachvění strunce
a duši zalitou
tvé líbání spěšné
snad objetím vděčně
jí úsměv vdechne
°
ležím zajíc
jako krajíc
pod tvou stříškou
umlácený pampeliškou
ach vy ženy
smutno je mi
motýli mne obletuji
křídla v letu odlepují
°
to slůvko o lásce
rozpité na papírku
v poličce nad česnekem
přilepené na dno sklínky
černého čaje
s bergamotovým olejem
jednou přečteš
tvoje slza
moje slza
°
jak bychom se my dva
mohli znát
když sobě samým
jsme neznámí
neprojev nevidoucímu
kdo jsi tváří
ani slovy
vůní monogramu v kůře
ani šeptáním
°
nevrátíš chvíle jenž byly, ani
nezastavíš plátnem dlaní čas
zůstanou vzpomínáním
jenž usne navždy v nás
°
obejmi šedou kůru mozku
ať ruce svědí jako něha
klíč štěstí ulož pod rohožku
ať dítě lásky po ní běhá
°
krátká aktualizace - zpráva
boj se slůvkama se odehrává
na internetu osmi nicků webu
___eurozonia.blogspot.cz ___
zahalen rudým pláštěm šklebů.._:-)
°
ahoooj,
tak po dlouhé době depresí se ozývám
koukal ses na moje nový dílko viď
kritiku zrovna od tebe očekávám
a nějaký hezký dopis, prosííím:)
°
ach_bloku
tenhle pán tě nadchne
pomož mi s nim
strašně ráda tě zdravím
°
neptej se
neomlouvej
nezavírej dveře
ty jediné mě spojují se světem
otevří okna
a nech sníh okvětních plátku
přinést na svých křídlech
trochu jara i ke mě
slyšíš tlukot srdce
nenarozeného dítěte
a bojíš se,
abys ho nerušil svými kroky
jenže cíl je tak blízko
váháš?
°
Ejhle, copak to mé oči zřely?
ON již není
v dlouhé řadě poslední obětí
zvůle triumvirátu majitelky
privatizovaného políčka,
šéfredakce a tlupy adminů?
°
máš tady přátele
to znáš ?
jednou se vrátím ?
atd.
kampak bys chodil...
ach jo
smazat
°
kdepak. sašenka.
trefa. čapek. dášenka.
sušenka. lepanec
sestra a bratanec
konec vylezl na kopec
praporec. nástěnka
padla klec. na klíně
bronzová lovkyně
odhalím po kině !
ju ?_:_)
°
víš,že tá lovkyně
nedopadne po kině
vždy úplně nevinně:)
jinak pa=)
°
zjistil jsem u více nicků
snad nová verze .. neplač
neplač, koupíme ti klepáč
do chichotu v černém tričku_:-)
°
taky jsem se divil,
ale mi to nepomohlo
a kopii nemám,
tak ti píšu teď
co mne napadlo
máš nádherný nick
když házíš po havácích,
tak je mineš -
jsi ta, která mine hava !
A přání ti přeji všechna,
na která máš dost peněz
a hloubku duše_:-)
°
no to je.. paráda!!
díky a můžu to zneužít,
třeba že bych si to dala
na hl. stánku.. je to krásný:-)
hůůů
°
ty, která jsi poetkou
můžeš všechno !_:-)
do tvých očí
tolik modři
čiré nebe
závrať z plátna
být tvým chlebem
z nenávratna
lístek psala
jediný hlas
bych ti strašně ráda
dala..
°
děkuji Nikoll,
byla jsi poslední,
zprávy od jiných
už mám zablokované_:-(
děkuji ti Valentýnku
země vodnatí
skrze šedou mlhu
sněžné vrcholy paměti
pomalu svítají
a cesty sněhových bouří
nikdy vás nevemou domů
k sázení cibulek tulipánů
za plotem svých věznic
každý den blíže
květům...
přeji vše nejhezčí
°
myslím že to vzdávám,
nebudu se
hrabat v koši
už ne,
jenom se podívám
co tady zbyde_:-(
dej bohyně, ať mě Lyryk nesmaže
byl jsem poetor, pak sonet,
a permon a tatran,
není to
psovská věrnost Písmáku ?
dej bohyně na přídi lodě
ať tady můžu zůstat
svoboden_:-(
°
Luisi :
ta o motýlech od Ysy se mi líbí
tisíc spálených mostů
tě vrací k moři, kde jsem já ..
vysílám k břehům vlnu za vlnou,
abych s podivením poznal,
že jsi definitivní_:-) t*
°
dílka jsem stihl odstěhovat,
najdeš je
u poetora, soneta, permona,
tatrana, bloka na ag@jordan
eurozonia.blogspot.cz
http://zglosy.blogspot.cz/
http://zrovna.blogspot.cz/
http://zrovna.blogspot.cz/
°
pane vrchní platím
a napište mi blok
přestupků mých tratí
a jaký to byl rok
písmenky jej zlatím
za každý černý vlas
dětství už nevrátím
jen pozastavím čas_:-) t*
°
saffffrrra, kde tá jsem ?
de la sacramento krucifixo
Pinta a Nina
nemůžu se najít !?
nevadí, klid !
nejsem_:-)
°
jsi obklopena přírodou
dětmi i ptáčky
které ti se mnou takhle
vyslovují poděkování :
mnoho štěstí, lásky a zdraví !
bylo by normální ?
křičet na jablíčka
že jsou zelená
před dozráním ?
proč to děláme lidem
kdo nám dal to právo ?
°
než uklidíš dům
a tělo navlíkneš do bílých šatů
kůže tváří se ti připozdívá
tak nalíčíš ji dvacetiletou
v zrcadle do růžova
flakónkem vonícího prášku
s dvěma kapičkami Chat Noir
do místa za každým ouškem hlavy
kde hromadí se tuk
a pravá lidská vůně
rozbíjející mýtus krásy pracně tvořený
tam prýští důkaz
že nejsme lidé z nebe
že žijem vedle sebe
s sebou a navždy každou vteřinu_:-)
°
mít šípkové
jenom s trny
mít tebe s prohrami
měkká noc v tobě chrní
a kříží nohami
ten prostor neprohlíží
smyslem mon ami
než se týden naděje
sníh navěje závěje
°
schmeiss den Käfer
Kopf aus weg
wurdest Grosse Tuareg
der is immer Nummer Ein
und Sie bleib dann kleine Zwei
dejme si vždy bacha na ty
co CHTĚJÍ jenom naše dobro
později budou chtít i více !
°
snědla děda abeceda
a řekla to na medvěda
ale medvěd, ten se nedá
je ti běda abeceda
-
baterie prázdná
a těla vypité
jenom
v duších brázda
a z depky přibytek
°
třeba jenom chtěli jsme být sami
hříběte hlas, hříva, učesání
třeba jenom chtěli jsme jít spát
ranní spánek, dlouhé skomírání
třeba jenom smrt si namíchat
škyt....tip.....typ ?
°
za řekou po hrázi
mě slunce obchází
v národních barvách
zarudlých praporů
na hrotu husím
do hlavičky gágorů
poposednu si
°
ženská, to je dáma,
vždycky drží cigaretu
v ruce tak delikátně
jako by to byl nějaký majetek
velice dobře oblečená žena
upravená s velkým vkusem,
nádherným účesem,
skvěle nalíčená
musí to stát spoustu úsilí -
dosáhnout takového vzhledu..
upravená žena si sedá
k jednomu z těch letištních popelníků,
aby mohla nonšalantně
oklepávat popel
a snad pamatuješ
na zápach mrtvého kozla
po několikatýdenním rozkladu
ten puch čiší z popelníku
°
láska v objetí
to není jeden u kormidla
i ptáci mávaj obě křídla
než vyletí
jenom
v podsvětí
se lesklým jednokřídlem pyšní
staccatem černých klapek z višní
prokletí
°
v nehostinné sídlí rokli
dva prašiví snědí čokli
co na závěry svých dílek
kladou děti do postýlek
a hor se k truhláři
ať se tak netváří
jistě má vlídné sestry
na svém oltáři
°
od kosti hlodají dva supy
osobní vlak na Kralupy
možná jinou smrt chtěla by
ohlodat od kosti jestřáby
°
zbělená vlna se zavřela
kruhy ji svíjejí kol těla
to šumí oceán
tonout jsi nechtěla
přes šátek z řídkého šifonu
prohlédnu dírkou v žetonu
svět bez věží a bez zvonů
já jistě v něm utonu
°
čas milá nakoupíš u mne
je to klid za každým humnem
rumenec usne ti na lících
a hlava na školní lavici
nebolí, nepálí, nesní tě
jen vlásky pohladí umyté
LÁSKA
°
zima se tváří do modra
a sníh jí vrže svou písní
vítr jí maluje pro pozdrav
mrazivých výkvětů blizny
°
černou mám černou
a bílou bílou
snad oči se mi kříží
směrem vodních lyží
modrá je modrá
a svodná je svodná
když ke mně se blíží
není červená ani zelená
mé dívky proměna
°
meč promluvil
a dixi et salvavi
animam meam
náhrdelníkem šíje
sjíždí můj prst
výtahem do výstřihu
pro rozpustilé bradavky
jenž mi svazují horké rty
něžným políčkem
a musím je opustit
v ledových kolejích
°
In Back of the Real
railroad yard in San Jose
I wandered desolate
in front of a tank factory
and sat on a bench
near the switchman's shack.
A flower lay on the hay on
the asphalt highway
--the dread hay flower
I thought--It had a
brittle black stem and
corolla of yellowish dirty
spikes like Jesus' inchlong
crown, and a soiled
dry center cotton tuft
like a used shaving brush
that's been lying under
the garage for a year.
Yellow, yellow flower, and
flower of industry,
tough spiky ugly flower,
flower nonetheless,
with the form of the great yellow
Rose in your brain!
This is the flower of the World ,,
°
další dej si pívo
ať je v šenku život
na servítek když se líbí
vyryj pravopisné chyby
taky čárni na tácek
kousek ze svých extázek
ale vesmír ? lidské plémě ?
to sa radši přidrž země
°
láska buší
citoprázdno
jediné tě drží dál
sama můžeš
sáhnout na dno
osud vrátí, co ti vzal
°
svět bez něj zabloudil
tip, jako posel dobré vůle
tip, jako oprostění od zloby
tip frontě propletených slůvěk
tip jásavý jak duha z oblohy
tip recese a gagotavý úlet
tipový šíp do srdeční polohy
°
nahlédneš do hmotného kosmu galaxií
okeními křídly
které hraničí tvoji svobodu a jistotu
že na této straně tě země podepírá
a můžeš zvážit další krok
vytvářet a vypouštět
své sluneční koule naděje a lásky
ze svého duchovního prostoru
jako jediné pevné body
transcendentna
pro slabé a toužící
°
co v nás není z vody,
je z duše a víry
zem po které chodíš
a bůh milostivý
dívat se do minulosti
znamená najít most
k rovnováze přítomnosti
a stavět budoucnost
°
Slova k tobě
učíme se žít,
naslouchat sobě
i jiným duším
slova voní jako báseň
bílé květy vázy v mědi
svítí hlasně
lásku napovědí
naslouchej jim
v tichu v sobě
mluví jako voda chrámů
otupí nůž
zhojí ránu
slovo k tobě
jehož tělo
do tvé duše vejít chtělo
°
Slovo je řešením naší potřeby
prožívat svou identitu
a přitom zůstávat ve spojení
s druhými lidmi.
Slovo stojí na počátku každého vztahu,
zvláštním způsobem stojí
na začátku manželství
i na začátku vzniku rodiny.
Slovo vytváří společenství !
°
Každé přijaté slovo působí změnu.
Slovo umí budovat i bořit.
Slovo básníka je jako lampa,
dává světlo a svítí,
aby každý mohl vidět,
vnímat a vrátit se ke němu -
vidíš ? - chci odstranit temné prostory,
těžce doléhající na přítomnost.
°
Slovní tvar
je lineární segment promluvy,
charakterizovaný celistvostí
jak významově funkční,
tak i zvukovou a grafickou,
se zásadní samostatností,
projevující se v jeho přemístitelnosti
(omezené ovšem zákonitostmi
pořádku slov ve větě).
°
Slovo jako potenciální jednotka
jazykového systému,
je slovem v předchozím smyslu
reprezentována.
°
Rozlišujeme slovo textové
a slovo systémové, nebo také
slovoformu a lexém.
Textové slovo je realizací
systémového slova.
Slovo jako reálně vyčlenitelná
jednotka jazykového projevu,
jako sled, řetězec morfů.
°
Řečtina má pro slovo dva výrazy.
Tím prvním je logos,
souvisí se slovesem legein, sbírat,
a při jeho vyslovení si staří Řekové
domýšleli významy jako:
sbírka, řád, pravidlo, rozum,
zákonitost, "logičnost".
Tím druhým řeckým výrazem je réma,
souvisí s vyslovováním
a Řekům znělo jako výrok, rčení,
mysleli při tom spíš na samo mluvení,
na zvuk, víc, než na význam slov.
°
Časem se oba výrazy pomíchaly
a jsou často používány zástupně,
na řadě míst však jsou
přesně oba významy rozlišované
a rozdíl ve významu obou výrazů
umožňuje poukázat na rozdíl
-
mezi lidským slovem - to je vždy réma,
mluvení, až žvanění, často bezobsažné,
takový ten lidský slovní projev, agý,
anebo třeba i slovo zlé,
jak jen lidské slovo zlým umí být,
-
a mezi slovem básníka, to je vždy logos, řád, pravda, smysl,
dobrota, sám smysl všeho ..
